Sedm miliard korun je suma, o níž se mnohým státním institucím může jen zdát. Natož privátním médiím. Například Akademie věd si musí vystačit se zhruba pěti miliardami. Pro veřejnoprávní Českou televizi je sedm miliard roční rozpočet. Nakládá s ním hospodárně, nebo plýtvá? Právě okolo financování ČT se povede i podstatná část debaty při volbě nového generálního ředitele.

MILIARDOVÉ POPLATKY

Největší podíl z příjmu ČT tvoří televizní poplatky, letos jich vybere za téměř 5,7 miliard korun. Televize si ovšem stěžuje, že skutečná hodnota této částky je kvůli inflaci už o zhruba miliardu nižší. Byť je výše poplatku 135 korun, reálně jde prý jen o 113 korun. Na této hranici je poplatek totiž už od roku 2008, tedy bezmála deset let.

„Vzhledem k tomu, že výše poplatku není navázaná na změny cen v ekonomice, jeho reálná kupní síla se postupně snižuje. Při zohlednění inflace bude reálná hodnota příjmů z televizních poplatků v roce 2017 o 1 miliardu korun menší, než byla v roce 2008, což znamená, že reálná výše televizního poplatku v roce 2017 bude při tomto zohlednění činit pouze 113 korun,“ uvedla ČT při schvalování svého letošního rozpočtu.

NEVYŘÍZENÉ ÚČTY

Nejjednodušším způsobem, jak klesající hodnotu poplatku aspoň vrátit na někdejší úroveň, je samozřejmě jeho navýšení. Jenže to není příliš reálné a ČT o této možnosti ani nemluví. Karty jsou totiž rozdány jasně: Část politiků mluví o televizi jako o černé díře s neprůhledným financováním a za této situace by jen úvahu o zvýšení poplatků zadusili už v počátku. Navíc je před volbami, žádný politik by lidem nezvedl účet za televizní programy, byť ČT přidala kanál pro děti a pro intelektuály.

Zvláště ANO a její šéf Andrej Babiš a jeho Agrofert má s Českou televizí „nevyřízené účty“ – například kvůli reportážím o jeho financích. Před dvěma lety se dokonce z tohoto hnutí ozval návrh, že by se poplatky mohly snížit a naopak se na ČT1 vrátit v omezené míře reklama. Babiš opakovaně volá po větší kontrole hospodaření televize. Rovněž prezident Miloš Zeman nevynechá jedinou příležitost, aby ČT zkritizoval. Zemanovi blízký senátor Jiří Veleba (SPO) by zase nejradši, aby lidé mohli svými penězi přispívat i na jinou veřejnou službu, než je vysílání České televize a Českého rozhlasu. To by v konečném důsledku znamenalo, že by přišly o část příjmů.

INVESTICE DO DIGITALIZACE

Pak tu je ale početná skupina scenáristů, režisérů, herců, producentů či dokumentaristů, kteří jsou na penězích z Kavčích hor do značné míry závislí. Česká televize je největším koproducentem českých filmů. Zvláště v minulosti se ozývaly hlasy, že ČT dává vydělat jen „svým oblíbencům“. Díky velkým investicím do filmové a televizní tvorby si ale televize dokázala „uměleckou frontu“ získat na svou stranu.

Nyní se ovšem objevily zprávy o tom, že se bezmála čtyřmiliardová úspora vytvořená za minulého vedení ČT ztenčila o dvě miliardy korun. Vedení televize se hájí například tím, že peníze investovala do digitalizace nebo do nového studia v Brně.

NÁROK NA ODPOČET

Česká televize (ale i Český rozhlas) má teď jedinečnou šanci, jak své příjmy navýšit o stovky milionů korun. Sněmovnou a Senátem totiž prošel důležitý pozměňovací návrh sociálnědemokratických poslanců Vítězslava Jandáka a Václava Votavy, podle níž by veřejnoprávní média mohla uplatňovat nárok na odpočet DPH za pořízené zboží či služby ve stejném rozsahu, jako to mohou dělat komerční rozhlasové a televizní stanice.

Například v roce 2015 odvedla ČT podle své výroční zprávy do státního rozpočtu 593 milionů korun na DPH, a to bez nároku na odpočet. Televize tvrdí, že z poplatku 135 korun představuje DPH bezmála 12 korun. „Každá domácnost tak přispěla České televizi na výrobu, vysílání a provoz de facto pouze 123 korunami. Rozdíl získal stát v podobě skryté daně,“ uvedl ve výroční zprávě generální ředitel Petr Dvořák.

Už brzy se při volbě nového šéfa veřejnoprávní televize ukáže, nakolik bude toto navýšení příjmů hrát při výběru generálního ředitele roli.