Druhým důvodem, který jen využil příležitost transkripce evropského práva do české legislativy, je regulace distribuce úvěrů spotřebitelům a regulace nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Na banky má významnější dopad pouze na prvním místě zmíněná transkripce evropské směrnice pro úvěry na bydlení.

Klasické spotřebitelské úvěry – půjčky, jak bezúčelové, tak i účelové, avšak nezajištěné nemovitostí, už nyní svoji zákonnou úpravu mají. Jejich poskytování se novým zákonem mění pro banky pouze nevýznamně. Nový zákon udává strop pro maximálně možné uplatněné sankce a pokuty, což klasické poskytovatele půjček významně nelimituje. Tato nová úprava má za cíl vymýtit ty poskytovatele půjček, jejichž obchodní model je založený na výnosech z vymáhání, kteří dosud při poskytnutí úvěru předpokládali selhání ve splácení spotřebitele. Takový obchodní model banky ani tzv. značkoví nebankovní poskytovatelé půjček nepraktikují.

K nejvýznamnějším změnám dochází u hypoték. Pro poskytovatele hypoték platí nové informační povinnosti spočívající ve vyčíslení RPSN, tedy roční procentní sazby nákladů, a celkové částky splatné spotřebitelem. Další významnou změnou pro banky a všechny ostatní poskytovatele hypoték je úprava předčasných splátek, konkrétně omezení poplatků za předčasné splátky a limitovaná možnost uplatnění vzniklých nákladů předčasných splátek. Tato skutečnost významně sníží poplatkové výnosy z hypoték u bank, na druhé straně představuje pozitivní přínos pro spotřebitele. Banky by se mohly pokusit nemožnost uplatnění plných nákladů předčasného splacení po spotřebiteli nahradit zvýšením úrokových sazeb. Odhadujeme však, že s ohledem na vysoce konkurenční prostředí mezi poskytovateli hypoték tato regulace nezpůsobí růst úrokových sazeb o více než 0,2 % p.a.

Novelizace zákona také ukládá bankám povinnost důkladně prověřovat bonitu klienta. Ke změnám dochází také u tzv. bezpříjmových hypoték, které budou nově podléhat totožné úpravě jako u půjček. Pokud tedy zprostředkovatel poskytne spotřebitelský úvěr (tzn. půjčku nebo hypotéku) bez toho, aby řádně prověřil úvěruschopnost žadatele, vystavuje se nejen riziku neplatnosti smlouvy o úvěru, ale také pokutě od regulátora. Daným regulátorem pro bankovní i nebankovní subjekty byla přitom určena Česká národní banka.

Autor je ředitelem úvěrových produktů Equa bank
(Redakčně upraveno)