Personalisté vám při pohovoru budou klást řadu otázek. Ty základní se opakují pravidelně a odpověď si můžete alespoň v hrubých rysech zformulovat už doma. U těch, které vás překvapí, záleží mnohdy víc než na samotné odpovědi na tom, jak k odpovědi přistoupíte.

Ale to už jsme se dostali k samotnému pohovoru, jenže to důležité se často odehrává ještě pár minut před tím, než usednete k jednacímu stolu. A začíná to již vaším příchodem. Samozřejmostí je dorazit s nejlépe několikaminutovou rezervou.

Říká se, že první dojem, který vzniká během několika sekund, mnohdy rozhoduje. Záleží tedy už na vašem vstupu do místnosti, jak jste oblečeni a upraveni. Svou roli hrají i zdánlivé maličkosti (zpocená ruka při pozdravu, zápach z úst, uzel na kravatě, špinavé boty), protože jsou snadno identifikovatelné a zapamatovatelné.

Personalisté se rádi probírají vaším životopisem a to nejatraktivnější podrobují neformální kontrole. Kdo si zalhal o vzdělání, kvalifikaci, projektech, je obvykle odhalen. Totéž platí o vybásněných jazykových schopnostech. Ale to pořád je jen úvod, do tuhého začíná jít až zdánlivě nevinnou otázkou – tak nám řekněte něco o sobě…

Nedělejte si však iluze o vlastní důležitosti, cílem této obecné otázky je ve skutečnosti zjistit, jak jste schopni hovořit k věci. Kdo začne od dětství a pokračuje chronologicky, ten v tomto testu neuspěl. Naopak body získá ten, kdo se soustředí na dosavadní pracovní zkušenosti, které směřovaly k pokusu získat práci v této firmě. V žádném případě nepřehánějte a nežertujte, vaše výpověď musí být stručná, věcná a věrohodná. Nevytahujte se, takového kolegu chce mít vedle sebe málokdo.

Na úvodní otázku mohou navazovat ještě více osobní, které se týkají vaší největší slabiny, největší chyby, nebo naopak předností. Opět se více hodnotí pohotovost, než pravdivost, proto se vyplatí mít připravenou vlastnost či událost, která může být o vašich slabých stránkách, ale vyzní ve výsledku pozitivně. Například v tom, že už jste se poučili, pracujete na sobě apodobně. Projevíte tím nadhled, sebereflexi, ale také dynamiku a schopnost se stále zlepšovat. Ideální je, když tento posun dáte do souvislosti s pozicí, o níž se ucházíte.

Rozhodně se vyplatí před pohovorem získat si o firmě co nejvíce aktuálních informací. Pak byste neměli být překvapeni, až se vás zeptají, co si myslíte o jejich společnosti a proč chcete pracovat právě tady. V té chvíli nevystačíte s improvizací, naopak nepřesné údaje o firmě nebo zmatené představy o vypsané pozici mohou znamenat konečnou. Legitimní však je, pokud prohlásíte, že primárně hledáte práci v konkrétním oboru a až v druhé řadě vám jde o určitou firmu.

Nejlépe ale samozřejmě působí, pokud si připravíte důvody, pro které vás zaujala nabídka právě na tuto pozici v této firmě. Odpověď můžete poskládat ze dvou témat. Jednak, co je vám na dané firmě sympatické, a pak také, jak nabídka ladí s vašimi plány a představami o vašem budoucím uplatnění. Jakmile propojíte možnosti firmy se svými plány a uvedete pár konkrétních příkladů, rázem budete působit věrohodně a motivovaně. Firmu nikdy nekritizujte, ani když si to podle vás zaslouží. A nestavte se do role spasitele přicházejícího v poslední chvíli. U pohovoru bývají často majitelé nebo šéfové společnosti a nikdo neslyší rád kritiku od člověka, který o svých kvalitách teprve přesvědčuje.

Největší lahůdka pohovoru? Samozřejmě, otázka na vaši představu o mzdě. Popravdě, je to rána pod pás, protože se po vás chce vyjádření o něčem, co můžete ovlivnit jen velmi málo. Navíc, snad každý má v paměti klasickou příhodu personalistů, kteří nejhorší uchazeče charakterizují tím, že se už mezi dveřmi ptají na peníze. A vy uvažujete: „Řeknu si málo a zbytečně se ošidím. Řeknu si moc a vyřadím se z výběru“. Co s tím?

Asi nejlepší taktikou je otázku otočit a požádat personalistu, aby vás nejdříve informoval o benefitech a dalších motivačních nástrojích. Ty totiž mohou být často velice zajímavé a kompenzují i nižší pevnou složku mzdy. Pokud chcete benefit vylepšit (například využívání služebního auta), je nejlépe tuto skutečnost uvést co nejdříve. Ale nevymýšlejte si příliš, prostor na vyjednávání zase nebývá bez hranic. A samotný plat? Alespoň orientačně by jej měla firma uvést už v inzerátu na hledanou pozici, třeba v podobě platové třídy. Je dobré si stanovit spodní hranici, pod níž nejste ochotni jít. Neměla by být nižší než v minulém zaměstnání, pak by totiž změna začínala ztrácet smysl.

A to nejdůležitější na závěr. Přestože nejde o zrovna komfortní situaci, do výběrového řízení jděte s pokorou, ale také s jasným cílem, kterého chcete dosáhnout. Obvykle to bude získání vytouženého místa, ale někdy stačí i dobrý pocit, že jste obstáli se ctí. A vyjde to příště. Možná to zní jako zákon džungle, ale personalisté nebo šéfové na druhé straně stolu nedostatek sebevědomí a víry okamžitě vycítí a označí palcem dolů. U pohovoru totiž nesedí proto, aby vám pomáhali, ale aby pro svou firmu vybrali toho nejsilnějšího uchazeče.

Na závěr ještě jedno důležité upozornění. Nejhorší vizitku si vystavíte, pokud se k pohovoru nedostavíte, navíc bez omluvy. To firma samozřejmě bere jako signál, že nemáte zájem a další šanci pravděpodobně už nenabídne. Omluvit se je slušnost však i ve chvíli, kdy jste si účast na pohovoru rozmysleli. Nikdy totiž nevíte, jestli na neomluvenou absenci nedoplatíte v budoucnu.