Dochází stále ke zneužívání insolvenčního řízení k vydírání jinak zdravých firem?
Ano, stále se používají insolvenční návrhy jako praktika k poškození konkurenta, nicméně od doby, kdy se o tomto tématu začalo mluvit, sledujeme jejich postupný úbytek. Setkal jsem se i s případem, kdy naštvaný obchodní partner podal na zdravou společnost vyfabulovaný insolvenční návrh, který ve svém důsledku přivedl společnost ke skutečné insolvenci. Soud bohužel zahajuje insolvenci bez bližšího zkoumání, ta však má pro společnost fatální následky. Nejde jen o poškození dobrého jména nebo ztrátu důvěry zákazníků, ale zejména o to, že to je jedna z událostí, při které chtějí banky okamžitě splatit veškeré úvěry, které této společnosti poskytly.

Jak dlouho se čeká na rozsudek v obchodních sporech, když třeba v rodinném právu je to tak, že sporná manželství jsou ještě po deseti letech nevyřešená?
Je to jiné soud od soudu a soudce od soudce – na tom velmi záleží. Poslední zkušenost například tady z Prahy je nařízení jednání ve věci vymožení pohledávky za rok a půl po podání. Vzhledem k tomu, že jde o jednu neuhrazenou fakturu, je to stále celkem dlouhá doba.

Bývají ty rozsudky vůbec vymahatelné? Máte v ruce exekuční titul, ale exekutor buď nekoná, protože se mu to nevyplatí, nebo firma či podnikatel papírově nic nevlastní.
Pokud dlužník majetek má a je dohledatelný, tak se k němu věřitel skrze exekuci dostane. Když však dlužník nemá nic, je rozumné neprotahovat exekuci, a tím nezvyšovat náklady, které nemají být z čeho uhrazeny. Pokud jde o společnost, lze se pak částečně domáhat náhrady i po jejích jednatelích. Tento proces je zdlouhavý avšak často účinný. Při podávání takové žaloby opět záleží na okolnostech.

Není obchodní právo zatíženo přemírou novelizací a hlavně nekonečnými možnostmi odvolání a dovolání?
Nejen obchodní právo ale obecně celý český právní řád je velmi často novelizován, což stěžuje orientaci v něm. Pokud se politici hodnotí v médiích podle toho, kdo podal kolik návrhů a změn, určitě to nastavenému trendu neprospívá.
Co se týká odvolání, dovolání a obecně opravných prostředků – ty jsou u nás nastaveny tak, aby byla zaručena co nejvyšší míra spravedlnosti. Náš soudní systém považuji za dobrý. Jako každý, člověkem vytvořený systém, ale ani ten náš není dokonalý a je zneužitelný.
Problém vidím spíše v pomalé práci soudů, než v systému jako takovém. Zde to ale není kritika soudců, spíše je stále spousta práce s tím, jak nastavit justiční aparát, aby fungoval efektivně a kvalitně hned na prvních stupních, a tím zamezoval nutkání účastníků se odvolávat a průtahům u odvolacích soudů.

A co dělat, když se mezi sebou hádají vlastníci firmy?
Existuje překvapivé množství firem, které mají jistou část akcií stále drženou drobnými akcionáři, kteří je získali v rámci kupónové privatizace. Takoví akcionáři mohou být za určitých podmínek vytěsněni. Jestliže však tyto podmínky nejsou splněny, musí se s nimi počítat, a pokud chtějí, mohou majoritním vlastníkům způsobit hodně nepříjemností.
Znám i případy, kdy byly žalováni všichni členové představenstva i dozorčí rady prakticky za jakoukoli investici, kterou učinili. Co v takových případech dělat? Vždy záleží na konkrétnostech sporu a subjektech, mezi nimiž se spor rozhořel. Neexistuje univerzální rada.