Jaký dopad bude mít kvantitativní uvolňování centrálních bank a negativní úrokové sazby na světovou ekonomiku v dlouhodobém horizontu?
Smyslem mimořádných opatření centrálních bank typu kvantitativního uvolňování bylo ztlumit negativní dopady globální finanční krize na ekonomickou aktivitu, trh práce a finanční sektor a eliminovat riziko destruktivní deflace. Co se stane v „dlouhodobém horizontu“ není schopen předvídat nikdo. V tom střednědobém horizontu však centrální banky svým mimořádným uvolněním měnové politiky poskytly dodatečný čas pro nutné strukturální reformy. Teď jen záleží na tom, jak vlády tento čas využijí.
Domníváte se, že finanční bublina v horizontu jednoho či dvou roků skutečně praskne, jak píše řada amerických ekonomů?
Pokud ti ekonomové, které zmiňujete, budou soustavně varovat před nějakou krizí a budou žít dostatečně dlouho, tak se téměř jistě dožijí naplnění svých proroctví. Ve zmíněném horizontu jednoho či dvou roků však z expanzivní politiky zjevná rizika neplynou. Rizika pro světovou ekonomiku pro nejbližší roky leží spíš na opačné straně: ochlazení ekonomického oživení, chybějící poptávka a riziko deflace.
Jaký by to mělo dopad pro běžného občana?
Obecně řečeno, jakákoli finanční krize se promítá do poklesu ekonomického výkonu, růstu nezaměstnanosti a ztráty bohatství. Běžný občan má nepochybně ještě v čerstvé paměti dopady globální finanční krize, která naplno propukla v roce 2008.
Jaké důsledky bude mít globální hyperinflace, která by měla následovat?
Bude to znamenat splnění inflačního cíle?
Žádné signály rizika globální hyperinflace nevidím. Naopak nadále převažují spíše rizika na opačné straně: ochlazení růstu čínské ekonomiky, které se promítá do poklesu cen komodit, negativně dopadá na rozvíjející se země, které pak méně dovážejí z rozvinutých ekonomik. Globální ekonomické prostředí tedy spíše vytváří protiinflační rizika.
K druhé části otázky – hyperinflaci, tedy růst spotřebitelských cen přesahující 50 %, nelze při zdravém rozumu považovat za splnění inflačního cíle, resp. za cenovou stabilitu.
Jaký je váš osobní názor na současné „tištění“ peněz centrálními bankami?
Vytváření nových peněz, ať již elektronických či hotovostních, patří k hlavním úkolům centrální banky. Podle toho, zda chce centrální banka měnovou ekonomiku uvolnit či zpřísnit, tempo vytváření peněz zrychlí či zmírní. Pokud myslíte „tištěním“ peněz tzv. monetizaci veřejného dluhu, tedy v podstatě učebnicové přímé financování vysokých vládních deficitů centrální bankou, tak toto nezávislá centrální banka provádět nemůže.
Přistoupil byste v čele ČNB ke znehodnocování české měny také?
Nastavení měnových podmínek včetně úrovně kurzového závazku momentálně odpovídá cílům měnové politiky a není důvod je v nejbližší době měnit.
Jaký je smysl vytváření převážně eurových devizových rezerv pro budoucnost české měny, když i eur tiskne ECB 60 miliard měsíčně?
Obrat zahraničního se zeměmi eurozóny činí téměř 60 % českého zahraničního obchodu. Je logické, že největší podíl v devizových rezervách, kolem 45 %, připadá na právě na aktiva denominovaná v eurech. Na druhou stranu portfolio devizových rezerv ČNB je poměrně diverzifikované – obsahuje kromě aktiv denominovaných v americkém dolaru také aktiva v kanadském a australském dolaru, švédské koruně, britské libře či japonském jenu. Navíc zhruba devět procent devizových rezerv drží ČNB v kvalitních akciích. Navíc devizové rezervy rostou nejen v ČNB, ale globálně. Logicky to jde ruku v ruce s tím, jak roste objem rezervních měn v globální ekonomice.
Souhlasíte s tím, že v okolních zemích, kde centrální banky nepodnikají žádné měnové intervence, nedošlo k posílení měny stejně jako v Česku, kde je měna na své úrovni udržována intervencemi už 520 miliard korun?
I centrální banky okolních zemí v středoevropských zemích v uplynulých letech uvolňovaly měnové podmínky a důsledkem bylo také tlak na oslabení devizových kurzů jejich měn. Například polská a maďarská centrální banka tlačily na oslabení své měny prostřednictvím snižování svých úrokových sazeb – tuto možnost ČNB již v roce 2013 neměla, neboť její úrokové sazby byly na technické nule. Proto zvolila jako další nástroj přímé intervence.
Jak bude Česko odolné, pokud měnová bublina skutečně praskne?
Naše zátěžové testy finančního systému opakovaně potvrzují, že český finanční sektor je mimořádně odolný vůči případným budoucím turbulencím.
