Obracejí se na vás lidé i se stížnostmi na subjekty, které nabízejí finanční poradenství, či finančně-právní pomoc? Např. jde o oddlužovací firmy slibující snadný osobní bankrot, nebo neziskovky prezentující se jako pomoc údajně poškozeným klientů pojišťoven či investičních společností…
Finanční arbitr se může zabývat pouze stížnostmi podle zákona o finančním arbitrovi. V oblasti úvěrování se jedná konkrétně o spory mezi spotřebiteli a věřiteli nebo zprostředkovateli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby.
V případě, že oddlužovací firma v rámci své činnosti nevystupuje vůči spotřebiteli jako věřitel nebo zprostředkovatel úvěru, to znamená, nenabízí mu, nezprostředkuje nebo sama neposkytne konkrétní úvěr, nemůže být účastníkem řízení před finančním arbitrem.
Samotné obecné úvěrové poradenství finanční arbitr není oprávněn řešit. Pokud tedy má spotřebitel s takovou společností spor, musí se obrátit na soud.
V této situaci pak více než kdy jindy platí, že si spotřebitel musí nejprve vyžádat veškeré dokumenty, které by měl v rámci řešení své situace podepsat, aby si je mohl v klidu předem prostudovat a případně, že by něčemu nerozuměl, měl by se zeptat na vysvětlení a poradit se, ať již v rodině, u právníka nebo v některé z bezplatných právních poraden.
Český právní řád nestanoví žádné speciální podmínky, které by měly oddlužovací firmy splňovat, aby mohly provozovat svoji činnost vyjma obecných pravidel pro podnikání – nahlášení živnosti, povinnosti v oblastech vedení účetnictví a daní. Jinak je tomu v případě, že by taková společnost chtěla sama poskytovat nebo zprostředkovávat úvěry spotřebitelům, to pak musí splňovat podmínky pro získání vázané živnosti (maturita, rekvalifikace nebo tři roky praxe v oboru).

Neseriózní bývají rychlé půjčky přes internet. Jaké jsou v tomto vaše poznatky?
Spory ohledně těchto produktů evidujeme, avšak dosud jsme v žádném řízení pravomocně nerozhodli. Finanční arbitr je vázán mlčenlivostí o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v rámci své činnosti, proto nemůže poskytnout informaci o tom, jakých konkrétních subjektů nabízejících nebo poskytujících tyto produkty se řízení týká ani jak taková řízení dopadnou.

U subjektů, které nabízejí, že klientovi vymohou peníze z pojišťovny, se ukazuje, že chtějí předem nemalé poplatky a poté značné provize z případu, takže je to hlavně pomoc jim samotným, než klientům. Setkala jste se s takovými situacemi?
V oblasti pojišťovnictví je finanční arbitr oprávněn řešit spory mezi pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění.
Proto i zde platí obdobně, že pokud tzv. poradenská firma v rámci své činnosti neposkytuje nebo nezprostředkuje konkrétní životní pojištění (jiné druhy pojištění jako je třeba úrazové pojištění a pojištění majetku nemůže finanční arbitr řešit), nemůže být účastníkem řízení před finančním arbitrem. Ani poradenství ohledně pojištění bez dalšího totiž nemůže finanční arbitr řešit. Pokud má spotřebitel s takovou společností spor, musí se opět obrátit na soud.

Vedete řízení proti společnosti nabízející vymáhání z pojišťoven?
Nevedeme žádné řízení proti společnosti poskytující poradenství ohledně pojištění, avšak se stížnostmi a dotazy na tyto firmy jsem se setkala, a to buď v podobě dotazů spotřebitelů, nebo v rámci jednotlivých řízení, kde tyto společnosti jednotlivé spotřebitele zastupují.
V případě, že některá z poradenských firem osloví spotřebitele s tím, že vyřeší jeho problém týkající se pojištění, i zde platí, že by si měl spotřebitel danou firmu nejprve prověřit, a to prostřednictvím referencí a získání více informací předem. Stejně jako nejprve řádně prostudovat veškeré předložené dokumenty, než cokoli podepíše.
Ani firma poskytující poradenství ohledně pojištění nemusí splňovat žádné speciální podmínky pro svoji činnost.
V obou případech však platí, že pokud jak oddlužovací firma, tak poradenská firma způsobí spotřebiteli svou činností škodu (poruší nějakou právní povinnost a spotřebitel tak přijde o peníze), je povinna ji spotřebiteli nahradit. Takové spory ohledně náhrady škody však finanční arbitr nemůže řešit, poškozený spotřebitel se musí obrátit na soud.

Objevují se také subjekty, které nabízejí lidem finanční arbitráž, nechají si to zaplatit, a pak jednají s vaším úřadem. Je to v pořádku?
V případě, že se spotřebitel rozhodne nechat zastoupit, nese si veškeré výdaje na takové zastoupení sám, finanční arbitr není oprávněn mu přiznat náhradu nákladů řízení ani v případě, že by uspěl. V tomto se řízení před finančním arbitrem liší od soudního.
Řízení před finančním arbitrem je však méně formální a náročné než řízení u soudu, navíc finanční arbitr je povinen na žádost každého spotřebitele mu v řízení poskytnout radu a pomoc, proto spotřebitelé nemusí být před finančním arbitrem zastoupeni. A to ani v případě sporu, který se zdá spotřebiteli velmi složitý.
Na základě pravomocného rozhodnutí finančního arbitra, podle kterého strana, které finanční arbitr uložil nějakou povinnost (například úvěrový věřitel nebo zprostředkovatel pojištění), neplní dobrovolně, lze zahájit výkon rozhodnutí (exekuci), rozhodnutí finančního arbitra má v tomto ohledu stejné účinky jako rozhodnutí soudu. Posouzení otázky, jak postupovat při výkonu rozhodnutí a v případě, že některé společnosti nakonec nemají prostředky na úhradu vymáhané pohledávky, nepřísluší finančnímu arbitrovi.