Je v souladu se zákonem, že si inkasní agentury přihazují k vymáhanému dluhu, kolik chtějí?
Přihazovat si, kolik chci, rozhodně v souladu není. Je důležité rozlišovat účelně vynaložené náklady věřitele spojené s uplatněním pohledávky, jež upravuje i § 513 Občanského zákoníku, a které mohou být v souladu se zákonem na dlužníka přeneseny i prostřednictvím inkasní agentury, a poplatky účtované dlužníkovi ze strany inkasních agentur, které často oporu v zákoně nemají. Rozhodující je zde tedy osoba příjemce a přiměřenost požadovaného nákladu.

Můžete uvést příklady neetického mimosoudního vymáhání?
Například vylepování upomínek s uvedením jména dlužníka a výše dluhu na veřejných prostranstvích domu. Bývá to nejčastěji nástěnka nebo vchodové dveře domu. Velmi často se objevuje sdělování podrobností o dluhu například kolegům dlužníka v práci nebo rodinným příslušníkům, kteří s dluhem nemají nic společného. Neetické je také uvádění méně vzdělaných dlužníků v omyl například tím, že v nich inkasní agentura vzbudí dojem, že příštím krokem vymáhání je exekuce majetku dlužníka, které však podle zákona musí předcházet řada dalších kroků jako třeba žaloba na dlužníka o zaplacení pohledávky a před-exekuční výzva.

Když mohou být regulování soukromí podnikatelé – soudní exekutoři, a kartel to není, tak proč obdobně nevymezí odměny inkasních agentur zákonem a posléze vyhláškou ministerstvo spravedlnosti? Jak by to mohl být kartel, když odměny by určovalo ministerstvo na základě nějakého resortního řízení, a ne asociace?
Kdyby přiměřené náklady, hrazené dlužníkem, určoval zákon, potažmo ministerstvo spravedlnosti vyhláškou, bylo by to v pořádku. O to se už roky snažíme. Přestože nikdo nechce omezovat cenu za službu, kterou si sjednává věřitel se svou inkasní agenturou, už samotné omezování nákladů přenášených na dlužníky bylo označeno za možný kartel.

Pořád se obchoduje s „prošlými“, tedy promlčenými pohledávkami?
Rád bych upozornil, že promlčená pohledávka je stále pohledávkou. Promlčení znamená, že věřitel ve stanoveném čase pouze nezažaloval pohledávku u soudu. Neznamená to, že by svůj dluh někdo uhradil nebo že dluh zanikl. Ano, pokud se taková pohledávka dostane k soudu, má dlužník možnost namítnout promlčení, ale proč by se takové pohledávky neměly vymáhat? Stále je to dluh.

Nejsou některé inkasní agentury zneužívány k praní špinavých peněz? Slyšel jsem, že jedna velká advokátní kancelář, jejíž jeden ze zakladatelů má dokonce politické ambice, si založila inkasní agenturu, které klienti z východu platí vyfabulované pohledávky. Tím dostanou peníze do oběhu, zdaní je a vyčistí.
Spekulací existuje mnoho. U některých výsledků výběrových řízení na odkup pohledávek za nesmyslně předražené ceny se taková úvaha vyloženě nabízí. Někdy na trhu vidíme ceny, u kterých se jim standardní inkasní činnost nemůže vyplatit. Takové transakce kazí trh těm slušným inkasním společnostem, které se byznysu aktivně věnují. Mrzí nás, že mnoha věřitelům je jedno, zda jejich pohledávky mohou být po prodeji zneužity pro praní špinavých peněz a že hlavní je pro ně jen cena.

Kolik pohledávek ročně inkasní agentury vymáhají?
Inkasní agentury zpracovaly v roce 2015 více než 1,6 milionu kusů pohledávek v objemu přes 21 miliard korun.

Jaký je vývoj v inkasu?
Inkaso pohledávek je jedním z mála anticyklických odvětví – když se ekonomice nedaří, objemy inkasních případů rostou, a naopak. V roce 2013 trh propadl téměř o třetinu a od té doby je stabilizovaný přibližně na stejných objemech.

Co to je za pohledávky? V jaké výši, a za co nejčastěji?
Většinu, více než 84 procent, tvoří pohledávky za fyzickými osobami. Pod tím si můžete představit nesplácené úvěry, kreditní karty, ale i nedoplatky za energie, účty za telefon nebo internet, opožděnou leasingovou splátku, nebo i nedoplatek na nájemném apod.

Jaká je úspěšnost vymáhání?
U pohledávek velmi záleží na stáří, tedy jak dlouho je pohledávka po splatnosti, a také na tom, za co je. Jiná vymahatelnost je u pohledávek za telefon, kdy dlužník může bezproblémově přejít k jinému poskytovateli, a zase jiná řekněme u hypoték, kdy už jde o střechu nad hlavou. Z našeho ročního průzkumu vyplynulo, že inkasní agentury v loňském roce vrátily zpět věřitelům okolo třetiny z nominální hodnoty pohledávek.

Kolik je u nás vymáhacích agentur a v jaké úrovni?
V Asociaci inkasních agentur sdružujeme 26 členů a tržní podíl je odhadován na 80 procent. Mimo asociaci však existuje mnoho dalších, převážně malých společností, ale přesné číslo nikdo nezná. Pro tuto činnost není třeba žádného zvláštního oprávnění ani registrace, proto ji může vykonávat kdokoliv. Z toho často pramení i excesy, které některé firmy na trhu provádí. Bohužel to má vždy dopad na celý trh, a ač se naprostá většina může poctivě snažit dodržovat etická pravidla, stačí jedno pochybení a pociťují to všichni. Celkově mám ale pocit, že se situace postupně zlepšuje.

Jak vypadá uvnitř typická inkasní agentura? Kolik má lidí, kdo v ní pracuje?
Průměrná inkasní agentura v Česku má 35 zaměstnanců. Ročně zpracuje kolem 55 tisíc pohledávek v celkové hodnotě přes 700 milionů korun. Z toho vrátí věřitelům přes 200 miliónů korun.

Moderní inkaso pohledávek dnes už není tolik o zasílání dopisů, ač je to stále podstatná část, ale hlavní důraz spočívá v nalezení dlužníků a jejich správných kontaktních údajů. Základ tvoří telefonní hovory, e-maily, textové zprávy. Inkasní agentury využívají pokročilé informační systémy, které jim umožňují pracovat s pohledávkami velmi efektivně.