Ročně by se totiž měly prostřednictvím Národní rozvojové banky vystavovat přibližně pouhé čtyři miliardy korun, jak vyplynulo z rámce programu Záruka 2024-2030. Ten byl v těchto dnech předložen k připomínkám, následně jej bude schvalovat vláda a jednotlivé výzvy bude poté schvalovat ministr průmyslu a obchodu.
Při srovnání s objemem záruk v roce 2022, který dosáhl 17 miliard korun, jde o pokles o 76 procent. Záruky z národních prostředků i EU fondů by měly být zároveň i pro tzv. midcapy, tedy podniky se střední kapitalizací (250-499 zaměstnanců, pozn. aut.), takže na malé a střední podniky (tzv. SME nebo MSP do 249 zaměstnanců), zbude logicky méně.
Záruky jsou obvykle poskytovány firmám nebo podnikatelům s příliš krátkou podnikatelskou a účetní historií, s omezenými zdroji financování i minimem majetku, který by mohly dát za úvěr do zástavy. Jde tedy o podniky se zvýšenou mírou rizika, která se odráží ve vyšší ceně úvěru. Proto jsou záruční schémata i v celoevropském kontextu základním finančním nástrojem pro podporu segmentu SME.
Správně nastavená portfoliová záruka může zlepšit míru rizika natolik, že rizikový, avšak perspektivní podnik díky poskytnuté záruce na financování dosáhne. Nebo se poskytnutou zárukou oproti stejně rizikovým klientům bez záruky podaří snížit cenu úvěru zlepšením rizikového profilu daného dlužníka, a v neposlední řadě lze pak umožnit snížení nebo eliminaci zástavy předmětu financování.
Pro představu: Malé a střední podniky, včetně rodinných, mohly až dosud standardně získat záruku u Národní rozvojové banky za bankovní úvěr investičního či provozního charakteru až do výše čtyř milionů korun. A to až na šest let, přičemž výše záruky dosahovala až 70 procent jistiny zaručovaného úvěru.
Je jasné, že při tak výrazném snížení objemu záruk ze 17 na pouhé čtyři miliardy lze očekávat velký převis poptávky. Nebylo by proto s podivem, když by se ministerstvo průmyslu a obchodu snažilo situaci řešit tím, že bude zpřísňovat vstupní podmínky pro žadatele. Pokud je pro malé a střední podniky už nyní největší bariérou pro inovace nedostupnost financování, je kombinace přísnějších podmínek a nižšího objemu financí se zárukou doslova smrtícím koktejlem.
A to vše v době, kdy je každému jasné, že Česko bude muset projít výraznou transformací ekonomiky, respektive inovativní, energetickou a dekarbonizační přeměnou. Největší zátěž to bude právě pro segment malých a střeních podniků, které jsou páteří tuzemské ekonomiky. Uvažovaný objem záruk v programu na podporu MSP je pro transformaci tuzemské ekonomiky absolutně nedostatečný.
Do budoucna bude totiž trh potřebovat přibližně dvě miliardy korun zdrojů ročně na tzv. záruční schémata. To by malým a střením podnikům mělo nabídnout zhruba 15 miliard záruk ročně, abychom se vrátili aspoň na předcovidovou úroveň. Patří se zdůraznit, že nejde o náhlé snížení podpory. Objem státem poskytovaných záruk segmentu MSP se totiž snížil už loni, a na 8,5 miliardy korun.
O tom, že se tyto „úspory“ státu vracejí jako bumerang v podobě nižšího celkového výkonu české ekonomiky, není sporu. Stačí si uvědomit, že malé a střední podniky v Česku představují 99 procent všech tuzemských firem, vytvářejí přes 60 procent pracovních míst a na vývozu i dovozu se podílejí nadpoloviční většinou. Čísla prostě mluví za vše.
Autor je předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
Peněz bude ubývat. Proč? Náklady stále rostou. Např. díky solárům musíme do posílení sítě dát každý rok 40 miliard korun,dalších 40 miliard vyjde pokuta za imigranty,které nepřijmeme(nebo přijmeme a oni do týdne prchnou do Německa). Výdaje na důchody rovně ž rostou každým rokem. Stát se časem stane „neufinancovatelným“.