Poprvé na pokladně cestovní společnosti, kde jsem platil za zájezd zhruba dvacetitisícovou částku zálohu a očekával vrácení několika bankovek. Dočkal jsem se pouze rady, že mi peníze rozmění na poště v prvním patře, na pokladně bohužel po ránu ještě peníze nemají, protože jsem první zákazník.
1. Podle zákona z roku 2011 při placení mincemi můžete použít pouze 50 kusů bez ohledu na jejich nominální hodnotu. Pro bankovky žádné omezení počtu a hodnoty není, jen denní limit 270 000 Kč při platbě v hotovosti.
2. Některé dopravní společnosti v závazných přepravních podmínkách uvádějí jako povinnost cestujících platit bankovkami přiměřené hodnoty, což má oporu v občanském zákoníku.
3. Obecně není zákonnou povinností pokladních vracet hotovost na jakýkoli obnos. Zákon však českým obchodníkům nařizuje neodmítat platné bankovky a mince kvůli jejich hodnotě. Porušení tohoto zákona není sankcionováno, a proto je jeho vymahatelnost obtížná.
Druhá situace? Na povánoční slevy v hypermarketu jsem zamířil v pozdních večerních hodinách. Nikde nikdo, bohužel ani na pokladnách, takže jsem s plným košíkem zamířil k samoobslužné pokladně a chtěl několikatisícový nákup zaplatit pětitisícovkou.
Automat mi bankovku několikrát pomuchlal, ale to už mi tamní asistent (kdyby raději seděl za klasickou pokladnou, pozn. aut.) sdělil, že přístroj tyto bankovky nepřijímá, což mimochodem není nikde uvedeno. Rozměnit tentokrát nebylo kde, takže jsem odešel s prázdnou taškou.
Do třetice jsem se šel přihlásit do místní knihovny. Ale máte připravenou stokorunu, protože my právě začínáme, zeptala se mě paní za okýnkem. Samozřejmě, už jsem s ní mával, protože po uvedených zážitcích chodím pro jistotu připraven.
Omezení pouze na mince
Ty byly neochotné, chtělo by se říci na adresu pokladních. A to ještě nebyl nejhorší případ. Stačí si vzpomenout, kolikrát v minulosti člověk doběhl autobus, aby mu řidič na nabízenou bankovku sdělil, že bez drobných nikam nejede.
Nejde však jen o malou ochotu, ale přímo ukázkové porušení zákona č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, který platí už od roku 2011. V něm je uvedeno jediné omezení, že totiž při placení mincemi můžete použít pouze 50 kusů bez ohledu na jejich nominální hodnotu.
Kdy se musíte domluvit?
Teoreticky tedy můžete mincemi zaplatit nákup pouze do výše 2 500 korun, pokud byste u pokladny vytáhli jen padesátikoruny. Vyšší počet mincí může pokladní odmítnout, a když nemáte bankovky nebo kartu, nákup se v nejhorším případě stornuje. Na druhé straně ani zákazník nemusí přijímat více než 50 mincí.
V případě služeb, které už byly provedeny (např. kadeřník, opravář, taxikář), se v podobném případě obě strany musejí domluvit na jiném způsobu placení.
Platnou bankovkou lze platit
Pokladní mohou odmítnout bankovku, která je neplatná nebo není celá, je nestandardně poškozená, například ohořelá, zetlelá, zašpiněná od krve, roztržená na více než dva kusy a podobně. Jiná výluka pro placení v hotovosti v zákoně o oběhu bankovek a mincí uvedena není.
Naopak v něm stojí, že platné bankovky přijímají čeští obchodníci bez omezení. Můžeme se shodnout, že bankovka 5 000 korun není v běžném platebním styku zcela obvyklá, ale na druhou stranu se v peněžním oběhu vyskytuje, je platná, hotově platit možné je a například v bance při výběru vám ji běžně vydají.
Kdo si placení pětitisícovkou automaticky spojuje s mafiánskými praktikami, toho snad uklidní zákonné omezení pro platby v hotovosti, které stanovuje denní limit až na 270 000 korun. Platby převyšující uvedenou částku už nelze provést v hotovosti, ale musí se povinně uskutečnit bankovním převodem.
Protiprávní chování pokladních
S upozorněním na pokladnách, že bankovky vyšší nominální hodnoty se nepřijímají, se to má asi tak, jako s varováním, že za stav chodníku majitel neručí či že za odložené věci neodpovídá – jde o protiprávní chování.
Skutečnost, že automatické pokladny (bez předchozího upozornění) nepřijímají vyšší bankovky, když je to navíc v megaobchodě jediný možný způsob placení, si dokonce žádá kontrolu, jak je to se zjevným porušováním zákona.
Obrana proti chytrákům
Aby nebyli ti špatní pouze pokladní, je nutné přiznat jim i právo na obranu proti chytrákům, kteří se snaží tohoto zákona zneužít. Například tak, že finančně téměř zanedbatelnou službu hradí nepřiměřeně vysokou bankovkou a trvají na tom, že jsou v právu. Doufají, že dodavateli nebude malá částka stát za dohady a raději nad ztrátou mávnou rukou.
A podobně lze chápat odmítavý postoj pokladní, když se potká se zákazníkem, který si nepotřebuje nakoupit, ale svou hotovost především rozměnit.
Dohadování se s prohraným koncem
Zákazníci naopak, pokud se předem dozvědí o omezení, které se týká přijímání bankovek vyšší hodnoty, půjdou raději nakupovat jinam, než by vědomě podstupovali martýrium dohadování se s prohraným koncem.
Například podle přepravních podmínek některých dopravních společností je cestující povinen v rámci dodržení plynulosti dopravy platit bankovkami a mincemi přiměřené hodnoty.
Přiměřená hodnota už specifikována není, patrně s vědomím, že zákon stojí nad firemní vyhláškou. Ale aby to bylo ještě trochu komplikovanější, občanský zákoník deleguje práva cestujících na znění přepravních podmínek, takže ani toto nařízení nestojí na vodě.
Co s tím, jak se bránit? Než se hádat nebo riskovat cestu pěšky, je lépe mít předpokládanou částku v alespoň přibližné hodnotě připravenou. Jak jste se na dovolené jistě přesvědčili, není to jen česká specialita.
Není povinností běžet na poštu
Dohoda a pochopení samozřejmě hrají důležitou roli, i když právo je obvykle na straně zákazníka a zákon o oběhu bankovek a mincí není možné vykládat podle toho, jakou má pokladní zrovna náladu.
Není povinností zákazníka si kvůli nákupu běžet rozměnit na poštu. A je zákonná povinnost obchodníka přijmout platné bankovky a mince v zákonem uvedeném množství. Zvláště v provozovnách, kde se dá tato situace předpokládat, neboť se opakuje.
Ze zákona sice přímo nevyplývá, že pokladní musí vždy a za všech okolností vrátit hotovost na libovolné množství a hodnotu minci a bankovek, ale jeho cílem je zamezit odmítání určitých bankovek či mincí.
Bohužel toto právo zákazníka je na místě a okamžitě obtížně vymahatelné. Možná především proto, že jeho porušení není ze zákona sankcionováno. A vzhledem k tlakům na omezení plateb v hotovosti se ani v budoucnu větší ochrany zákazníků už asi nedočkáme.
Tak jsem nedávno mluvil s prodavačkou v cukrárně, která stojí ndaleko místní základní školy.
Říkám, že to má asi dobré, když si děti o pauze před odpoledním vyučivání skočí pro nějakou sladkost…
Prej že ano, pokud jich tedy nepřijde najednou dvacet a každej chce žvejkačku, za kterou platí svoustovkou od rodičů… 😉
Jestli nemůžete najít na klávesnici „ý“, tak se skrývá v druhé horní řadě pod číslovkou 7.
Jestli velká bankovka nebo nemá na vracení pořad nějaké spory proč jednoduše nedělat vše proto abych měl tolik u sebe abych nepřiděloval starosti jinému. A když náhodou se stane že nemám tak slušně přijít omluvit se že bohužel nemám menší bankovku. Nikdy se mi nestalo že bych se dostal do sporu v autobuse na pokladně nebo kdekoliv vždy jde všechno vyřešit když nebudeme hledat chyby kde nejsou.
Prodavajici proste nema pravo odmitnout platne mince a bankovky.Jde o to,ze se tu tlaci bezhotovostni platby,coz je dalsi soucast smirovani spolecnosti.
To je zase výplod chorého mozku tenhle článek. Už na brigádě mi přišel zákazník mrzlinu za 10 kč zaplatit bankovkou v hodnotě 5.000,- To byla tehdy celodenní tržba – co má ten prodavač dělat, když takovéhle zákazníky bude mít dva za sebou? Normální člověk zaplatí kartou, protože on i ten bankomat se většinou zeptá v jakých bankovkách to chci při výběru…. Ale sobec jako je autor o tom napíše článek.
Mimochodem motáte povinost přijmout bankovku a mít drobné na vrácení.
Doporučil bych si to jít vyzkoušet
Tak platby kartou jsou smirovani a soucast dalsiho omezeni soukromi.
jo a pokladní si má ty peníze nazpět vycucat z prstu, když nemá nazpět tak je asi nemůže vrátit. Není povinnost vracet, zákazník to má mít připravený přesně
Já zase nevím, proč řidiči některých autobusů nemohou přijímat bankovky vyšší hodnoty než pětistovky. A to se mě jeden snažil tvrdit, že může přijmout pouze dvoustovku, podporován jinou cestující. V přepravním řádu je napsáno, že může přijmout maximálně pětistovku. Dodnes nevím proč.
Manžel je řidič a když ráno začíná, tak by měl mít v kase podle vnitřního předpisu maximálně 500 Kč v různých hodnotách. A když mu hned ráno přijde cestující a platí např. jízdenku v hodnotě 20 kč tisícikorunou, tak vrací i ze svého. A když přijdou dva po sobě, tak je v háji. Zvláště o víkendech ani nemá denní tržbu v takové výši, aby mohl vrátit třeba jen na tu pětistovku. Rozumný cestující si připraví drobné. Anebo platí kartou, ale jsou prudiči, kteří trvají i v takových případech na placení hotovostí.
Tak zaplaťte kartou pokud to jde.Já např. i v MHD platím kartou,když nemám drobné.
Podle občanského zákoníku je nákup v obchodě, nebo cestování autobusem možný na základě smluvního vztahu mezi zákazníkem a poskytovatelem služby, tedy například prodavačem. Pokud tedy prodavač odmítne přijmout bankovku třeba vysoké hodnoty, nenaplní tím podmínky smluvního vztahu a nemusí bankovku přijmout, zákazníkovi tak nevznikne žádná škoda a nemá si nač stěžovat. Nikoho nemůžete do smluvního vztahu nutit. Zákon o oběhu peněz tak při nenaplnění smluvního vztahu nelze uplatnit.
jste si docela jistej. A co říká zákon o ochraně spotřebitele o diskriminaci? Vy jste asi právník, že? pouze překrucujete „právo“ jak se Vám hodí a vynecháváte to co nepotřebujete. Ale v praxi byste byl v … Bohužel je to celé komplexnější než si Váš omezený mozek myslí
Takhle, pokud mne paměť neklame, obchodník není povinen přijmout bankovku , pokud její nominální hodnota přesahuje desetinásobek utrácené sumy…
Osmanka: Jsem pokladní v dopravě, dokáže mě vytočit, když příjdou po sobě tři důchodci, mají platit cca 13,- Kč a vytáhnou na vás 500,-korunovou bankovku. V peněžence jim cinkají drobné, ale všichni vám řeknou, že potřebují drobné pro vnuka. Když na to poukážete, tak jste nepřítel důchodců. Podotýkám, že začínáme s malým směnným a není si kde rozměnit. Od rána chodí přitom cestující, kteří sice mají velké bankovky, ale kupují si vícedenní nebo dálkově dražší jízdenky a najdou se i tací, kteří se vám omluví za 200,- Kč. Taky chápu řidiče autobusu, který nemá kde jinde si rozměnit, než u konkurenčních přepravců, pokud ten náhodou má. Autora článku bych na týden posadila tam, kde se peněžními obnosy vyšší nominální hodnoty setká a pak bych jej nechala napsat článek znovu, třeba i s těmi hrubými výrazy, se kterými nás zákazníci (cestujíci) častují.
Jako ridic autobusu nemusim přijmout vic jen 500 set korunovou bankovku kdyz je cestující slusny a ma to stesti ze proti vnitřním předpisům mam u sebe předchozí tržbu pokusím se mu vyjit vstric ale uz sem narazil i na neslusneho cestujícího platil 16 kc jízdenku dvoutisicikorunovou bankovkou nabídl sem mu terminál na karty a to on odmítl tak sem ho s usmevem nechal na zastávce . Jeden muj kolega to dela trochu jinak veme si bankovku vydá jízdenku dotyčného posadi hned dopredu a a na bankovku mu vrati az kdyz ma a jeste jeden způsob je vydat potvrzeni o přijaté částce a s tim dotyčného poslat na pokladnu podniku .
Jeste dodam ze v dnešní dobe neni problem si na aplikaci idos zjistit kdy a kde jede daný spoj a taky přesnou cenu a moznost platby kartou
5000 dají málokdy, většinou je dostává určitá skupina lidí jako podporu
„Jéé, já nemám zpátky. To si musíte rozměnit!“
To je ještě to lepší, taky už jsem slyšel rezolutní „NEJSEM BANKA!“, na což jsem odpověděl, že já taky nejsem banka.
Bankomaty vám dávají tisícovky, a kde máte pořád brát ty menší, když by je chtěl skoro každej….
U autobusáků je vyžadování drobných reakce na dobu nedávno minulou. Jistá část obyvatelstva totiž vymyslela fígl – nastoupili do busu a nabídli řidiči dvoutisícovku. Ten samozřejmě neměl vydat a když je chtěl vykázat, začali křičet, že rasizmus. Osobně jsem byla svědkem, jak jedna paní vřeštěla na celý bus a všichni museli čekat, až se dořve a zadarmiko si vítězoslavně kecne na sedadlo, tak proto.